Finanční rezerva není univerzální číslo, které platí pro každého stejně. Někdo vystačí se třemi měsíčními výdaji, jiný potřebuje dvanáct. Rozdíl není v tom, kdo je zodpovědnější, ale v tom, jak stabilní má příjem, jak velké má závazky a kolik lidí na něm visí. Než si stanovíte konkrétní částku, musíte nejdřív vědět, kolik měsíčně skutečně utratíte. Ne kolik byste si přáli utratit, ale kolik reálně odejde z účtu za bydlení, jídlo, dopravu, pojištění, splátky a běžný provoz domácnosti.

Prvním krokem je tedy spočítat průměrné měsíční výdaje za posledních šest až dvanáct měsíců. Použijte výpisy z účtu a sečtěte vše, co není jednorázová investice ani mimořádný výdaj. Získáte číslo, které je základem celého výpočtu. Pokud podnikáte nebo máte příjem z volné nohy, počítejte raději s vyššími výdaji, protože příjem bývá nepravidelný. Právě pro tyto případy existuje praktický návod na tvorbu rezervy, který pomáhá nastavit rezervu podle rizikovosti příjmu, ne podle pocitu.

Počet měsíců pak odvoďte od toho, jak rychle byste si v případě výpadku příjmu našli novou práci. Zaměstnanec v oboru s poptávkou po lidech může začít na třech měsících. Živnostník, člověk se zdravotními riziky nebo rodič na rodičovské potřebuje šest až dvanáct měsíců. Přidejte jeden měsíc navíc na neočekávané výdaje, jako je oprava auta nebo výměna spotřebiče. Výsledné číslo vynásobte průměrnými měsíčními výdaji a máte cílovou částku.

Rezervu nedržte v akciích ani v dlouhých termínovaných vkladech. Patří na spořicí účet nebo do krátkého fondu peněžního trhu, odkud ji dostanete do dvou dnů. Cílem není výnos, ale jistota. Jakmile cílové částky dosáhnete, přestaňte tam posílat další peníze a začněte investovat jinde. Rezerva má jeden úkol: koupit vám čas, když se něco pokazí.