Kontrolka dobíjení je užitečná, ale v mnoha autech se rozsvítí až ve chvíli, kdy je alternátor na prahu smrti. Řada problémů se přitom hlásí mnohem dřív, jenže nenápadně. Majitelé je často přehlížejí, dokud se auto nezačne chovat opravdu divně. Přitom stačí všímat si několika detailů, které se projeví při běžném provozu. Prvním varovným signálem bývá slabší osvětlení. Světlomety při volnoběhu zežloutnou nebo pohasnou, po přidání plynu se zase rozjasní. Stejně tak blikají kontrolky na palubní desce, zejména při sepnutí blinkrů nebo vyhřívání zadního okna. To ukazuje, že alternátor nedodává dostatečný výkon při nízkých otáčkách.

Druhým projevem je startování. Motor sice ještě naskočí, ale startér se zdá línější, jako by měl baterii na konci životnosti. Přitom baterie může být v pořádku a problém je v nedostatečném dobíjení. Pokud se tyto příznaky objevují delší dobu, je vhodné změřit napětí přímo na svorkách za běhu motoru. Pomůže vám s tím návod, jak na kontrolu dobíjení alternátoru krok za krokem, včetně hodnot, které byste měli naměřit. Bez měření totiž můžete jen hádat, jestli je slabý alternátor, nebo už odchází baterie.

Třetím signálem je zvuk a vůně. Opotřebená ložiska alternátoru vydávají kvílivý nebo škrabavý zvuk, který se mění s otáčkami motoru. Někdy je cítit spálenina, což ukazuje na přehřívání vinutí nebo regulátoru. Čtvrtým, často ignorovaným příznakem, je pomalejší reakce elektroniky. Rádio se samo vypne, stěrače zpomalí, klimatizace vypadne. Auto se chová, jako by mělo málo energie, protože skutečně má. Slabý alternátor totiž nedokáže pokrýt odběr všech spotřebičů najednou.

Pokud se tyto příznaky objeví, nečekejte na rozsvícení kontrolky. Ta často signalizuje až úplné selhání, kdy už auto nedojede. Včasná diagnostika ušetří peníze i nervy. Nechte změřit dobíjení, zkontrolovat řemen a upevnění. Mnohdy stačí vyměnit regulátor nebo ložiska a alternátor slouží dál. Odkládáním se jen zvyšuje riziko, že budete muset koupit nový alternátor i baterii.